Jeffrey Archer: Nositelé příběhů

Tato v pořadí šestá sbírka vyšla v originále (pod shakespearovským názvem And Thereby Hangs a Tale) na jaře 2010, po téměř šesti letech, kdy její autor cestoval po světě. Podobně jako tomu bylo u předcházejících sbírek, i zde jsou některé povídky založeny na skutečných příbězích - deset z patnácti povídek bylo údajně inspirováno příběhy, které Archer shromáždil právě během svých cest - zatímco jiné jsou ryzí fikcí, čerpající nejen z autorovy fantazie, ale i z jeho neméně barvitého soukromého života. Jednotlivé povídky se odehrávají v různých částech světa a jejich hrdiny jsou lidé často na první pohled všední, nezajímaví. Právě tito lidé však v sobě často nosí příběhy, které stojí za vyprávění - a Archer je skvělý vypravěč. Opět potvrzuje své přirozené nadání pro krátké příběhy, jeho povídky vás "chytí" už od první stránky. Jsou vkusné, chytré a zábavné a nechybí v nich vynikajícím způsobem zvládnuté charakteristiky postav, typický anglický humor, napjaté očekávání pointy příběhu a překvapivé zvraty. Některé z nich vás rozesmějí, jiné vám vženou do očí slzy - všechny vás však budou udržovat v napětí téměř do konce. 

Na knihu od Jeffreyho Archera jsem narazila úplnou náhodou a nebýt výprodeje v knihkupectví, nejspíš bych o tomto autorovi dodnes nevěděla. Někdy váhám, zda si knihu koupit, protože jsem dříve od daného nakladatelství žádnou knížku nečetla, tím je právě i Plejáda, pro mě úplně nový objev. 

Hned na první pohled se mi knížka moc líbila. Je krásný ten kontrast mezi jménem autora a názvem knihy. Fotografie na obálce je také úžasná, vzbuzuje ve mě nostalgii a chuť knihu číst bez přestání až do konce!

Nositelé příběhů rozhodně není kniha pro každého. Pokud vás nebaví číst knihy toho typu, kdy si občas musíte něco domýšlet, nebo se vám příběh zdá příliš nereálný, do knihy se nepouštějte. To říkám na rovinu.

Ze začátku jsem knihu chválila, říkala si, jak to byl skvělý výběr, ale v průběhu jsem dost často měnila názor. Nevím totiž, jestli mám knihu hodnotit jako takovou, nebo ji zhodnotit podle příběhů, každý je totiž o něčem úplně jiném. Co mi ale trochu vadilo, že se v ní objevuje zbytečně moc politiky, to já nerada.

Myslela jsem si, jak knihu přečtu během víkendu, to se ale nestalo, protože jsem nebyla schopná si sednout a číst jeden příběh za druhým. Trochu se mi totiž pletly a než jsem si uvědomila, že daná postava byla v předešlém příběhu a v tom, který jsem v tu chvíli četla, už se neobjevuje, byla jsem z toho zkrátka příliš zmatená. 

Chtěla bych se zmínit speciálně o jednom příběhu s názvem Schůzka naslepo, který mě naprosto překvapil a vykouzlil úsměv na tváři, protože takový konec jsem nečekala. Nebudu vám ale víc prozrazovat, ať nikomu nezkazím překvapení. 

Na knize se mi nejvíce líbí to, že v každém příběhu je doslova od každého kousek. Napětí, očekávání, smích. Někdy zůstanete z konce zaražení, jak se to všechno rychle seběhne. 

Ať si ji přečte opravdu každý, kdo má rád příběhy založené na pravdě, z části domyšlené.